Odborná stáž Portsmouth 2014

Portsmouth, přesně zde jsme my, žáci PSP, MS a EPO, strávili měsíční pobyt za účelem zdokonalení se v anglickém jazyce a odborných dovedností. Do oblasti Hampshire, ležící na jihu Anglického ostrova a přesně do města Portsmouth jsme se vydali díky dotacím od Evropské Unie a jihomoravského kraje, podpořeni naši Střední školou technickou a ekonomickou a organizováni paní učitelkou Olgou Myslíkovou, která obětovala mnoho svého času a úsilí tomuto projektu.

Vše začalo přípravným kurzem, který jsme po celý rok absolvovali, abychom byli připraveni na anglické končiny. Kurz probíhal třikrát týdně po jedné hodině. Museli jsme kvůli němu dřív vstávat či zůstávat déle po škole a učit se ještě navíc, avšak tento čas jsme obětovali a bojovali o vysněnou cestu do Anglie. Po měsících přípravy přišlo rozhodnutí a to takové, že na stáž se vydá osmnáct studentů naší školy a to přesně šest žáků strojírenských oborů a dvanáct žáků ekonomického oboru a samozřejmě pedagogický doprovod, naše paní učitelka Olga Myslíková.

Vše zajištěno, sbaleno, nachystáno a připraveno. Přesně takhle vše bylo devátého května na autobusovém nádraží Student agency v Brně ve dvě hodiny odpoledne, kde jsme stáli a čekali na autobus, který nás dopraví po hrbolaté dálnici D1 do Prahy, odkud se poté vydáme do Londýna. Náročná cesta, která nás provedla Německem, Francií či Belgií a nakonec Euro tunelem, byla zakončena v 11 hodin dalšího dne v Londýně. Scházelo už jen pár posledních hodin a kilometrů, abychom se ocitli v přístavním městečku Portsmouth. Nervozita stoupala. Přeci se jen máme vydat do rodin a firem k lidem, které jsme v životě neviděli a máme s nimi strávit měsíc.

Cestováním unaveni a ztrhání jsme konečně desátého května odpoledne dorazili do cíle. Zde na nás už čekala zástupkyně přijímací organizace Gayani Senaratne, žena silnější postavy a indického původu, která nám zajišťovala pobyt, práci a po celý měsíc se nám měla věnovat. S úsměvem a obrovským zájmem nás přivítala a začala sdělovat první informace. Po chvíli začaly přijíždět první rodiny. Pro někoho rodiny poslaly taxi, pro někoho přijeli samotní členové „host family“. Většina z nás, až na pár výjimek, byla rozdělena do rodin po jednom. Naši náhradní rodiče byli velmi vstřícní a ochotní, nevšímali si gramatických chyb, které jsme chrlily ve stresu jednu za druhou, a se vším nám od začátku pomáhali. Ukázali nám vše co bylo potřeba a tak jsme se mohli zabydlet. Poté konečně po náročné cestě přišla večeře. Stravovací zvyky v Anglii byly poněkud opačné, tak jako hodně dalších věcí. Zdejší obyvatelé si potrpí na snídaně, kdy většinou bývají k jídlu kornflejky či tousty se sladkými džemy, oběd bývá většinou jen menší svačinka, kde se můžou objevit různé tousty a sendviče. A vrcholem se stává teplá večeře, kdy se servírují obrovské porce masa, příloh, luštěnin a zeleniny. Hodně oblíbená jsou smažené jídla a italské pokrmy, jako těstoviny nebo pizza.

V rodinách už jsme se zabydleli a tak přišel další „debut“, tentokrát v pracích. Studenti ekonomiky a podnikání pracovali v různých obchodech, charitativních organizacích či v zábavním průmyslu. Strojaři nastoupili do strojírenských firem, zaměřujících se ať už na malosériovou či velkosériovou výrobu. První dny nebyly jednoduché, každý má jinačí přízvuk či hlas, bylo složité se stále soustředit na jiný typ řeči. Ale myslím, že jsme se s tím poprali na výbornou. Snažili jsme se se vším pomoci, být pracovití a ochotní a od našich zaměstnavatelů či spolupracovníků se nám to vracelo, hodně nám pomáhali, byli s námi trpěliví a vše nám vysvětlili.

Co jsme dělali, když jsme nebyli v práci? O nudu určitě nebyla nouze, možností bylo stále mnoho. Především se do Anglie vydal skvělý kolektiv, který při sobě po celý měsíc držel a užíval si každou chvilku pospolu. Hodně času jsme trávili na pláži u moře, v obchodech, v restauracích, či jen tak venku na procházkách, v monotónních uličkách Portsmouthu či parcích. O víkendu probíhaly různé výlety, navštívili jsme hlavní město Londýn, přímořský Brighton nebo nádherný ostrov Isle of Wight. Když už nebyl naplánovaný výlet, tak jsme se vydali do zdejších barbecue parků a grilovali, což bylo naprosto skvělé a ocenili bychom to i u nás v Česku.

Den za dnem ubíhal a my jsme se rozkoukali, zbavili nervozity a cítili se zde jako doma. Přišly na řadu bohužel i problémy, ať už se stěhováním do jiných rodin, či s adaptováním se v práci, ale všechny se úspěšně vyřešily díky skvělé paní učitelce Myslíkové a Gayani, které nám po celý měsíc byly strážnými anděly. Časem nám ve firmách svěřovali i důležitější úkoly a v rodinách už jsme se cítili, jako bychom tu žili od narození.
Avšak čas se krátil a blížilo se loučení s tímto skvělým městečkem, které jsme si za krátký měsíc zamilovali. Ať už se nám chtělo domů nebo ne, jisté bylo, že nám to tu bude chybět. Nemožným se zdálo si sbalit všechny věci do kufru, protože přibyly nové boty, oblečení nebo dárky, které jsme si s sebou vezli domů, jako suvenýry. Přes velké obtíže nakonec všichni své věci sbalili a tak přišlo na řadu loučení s rodinami a firmami. Chvílemi to bylo až dojemné, protože nám všechno a všichni přirostli k srdci.

Odjezd byl naplánován na sedmého června v brzkých ranních hodinách. Rozloučili jsme se, vzali si kufry a vyrazili na nádraží, kde jsme opět nastoupili do vlaku a celodenní utrpení na cestách znovu nastalo. Vzdalovali jsme se od Portmouthu a přibližovali se domů kilometr za kilometr a míli za mílí. Cesta byla velmi náročná, především autobusem z Londýna do Prahy, už jsme se těšili domů na svoje domovy, rodiče, českou řeč a taky hodně na české jídlo, které nám už po měsíci v Anglii hodně chybělo.

Osmého května už jsme byli konečně doma, v Brně, kde nás vítali naši rodiče a tím celá tahle stáž skončila. Hodně skvělých zážitků, vzpomínek, událostí a občas i problémů, na které budeme do konce života vzpomínat. Celý měsíc jsme si užili, každou minutu v Portsmouthu. Musím připomenout, že nás po celý měsíc provázelo dokonce i skvělé počasí. I Angličané byli velice usměvaví a ochotní nám v každé situaci pomoci, cenili si už jen snahy, že se učíme jejich jazyk. Mnoho jsme se naučili ať už po jazykové či po odborné stránce, zažili spoustu úžasných věcí, vznikl zde skvělý kolektiv a jedna velká láska a to láska k Portsmouthu a Anglii.

Doležel Pavel
PSP 4